Nejvyšší správní soud k pozdě zaúčtovanému výnosu

Účetní výnos představující pozdě rozpuštěnou rezervu či opravnou položku, jejichž tvorba byla v minulosti daňově uznatelným nákladem, nemusí automaticky znamenat zdanění.

Před Nejvyšší správní soud se dostal případ, kdy poplatník – bankovní instituce – vytvořil zákonnou rezervu na pohledávku z úvěru. Vzhledem k tomu, že pohledávka v roce 1993 zanikla, měla být rozpuštěna i rezerva (později byla předpisy transformována na opravnou položku). Poplatník ji však v roce 1993 účetně nerozpustil a v daňovém přiznání o ni nezvedl základ daně.

V roce 2008 poplatník situaci vyhodnotil tak, že opravnou položku musí rozpustit, neb již v účetnictví nemá co dělat. Zároveň však situaci vyhodnotil tak, že…